Dom umenia pozýva na výstavu Martina Gerboca

„Martin Gerboc má blízko k psanému slovu a k literatuře. Tomu odpovídá i způsob dramatizace jeho obrazů-koláží. Povaze Gerbocova uvažování je blízký na jedné straně básnický a dramatický odkaz Charlese Baudelaira, Antonina Artauda nebo Bertolda Brechta, na straně druhé filosofický a politický diskurz 20. století : často cituje např. L. Wittgensteina, M. Foucaulta nebo R. Barthese. Obraz je Gerbocovi především kritickým nástrojem. Gerboc rozkládá obraz nejen v jeho vizualitě, ale mnohem radikálněji - jako jazyk schopný reference. Vytváří zvláštní destruktivní mechanismus, který má otevřít samotnou problematiku tematizace a žánru mimo oblast estetična. Vše se tu proměňuje v pokleslý, ale katarzní kabaret – z části politický, z části orgiastický. Obnažovány tu jsou společné kořeny zla, exaltace, násilí a agrese. Autor zhutňuje temnotu, aby ji mohl překonat. (...)“
(z textu Petra Vaňouse)

„Díla Martina Gerboce jsou jasným vzepřením proti tradičnímu chápání malovaného obrazu v kontextu výtvarného umění. Jeho obrazy jsou více hudebními kolážemi a remixy, než klasicky komponovanými malbami. Jednotlivé složky díla jsou vrstveny přes sebe, vzájemně se narušují i doplňují, reliéfně vyrůstají z povrchu obrazu, aby se do něj vzápětí opět vnořily a postupně zanikly. Martin Gerboc tak není pouhým malířem, jeho metoda je celistvější, zahrnuje i další možnosti uměleckého vyjádření, zkoumá možnosti slova a myšlenky, aby v zásadě neustále docházel k pocitům prázdnoty a nemožnosti vyjádření toho, co stálo na prahu idejí a zaniklo dříve, než získalo nějaký obecnější význam či tvar. (...)“
(z textů Otta M. Urbana a Petra Vaňouse)

„Začínať konštatovaním, že Martin Gerboc maľuje obrazy, by sa mohlo javiť úplnou banalitou, keby za týmto faktom, potvrdeným vystavením týchto obrazov, nebolo gesto odmietania a vzdoru. Áno, v samej existencii Gerbocových obrazov, v ich bezprostrednej prítomnosti na stene výstavnej siene je zreteľná stopa odporu. Navyše táto stopa sa na mieste vystavenia nijako nekončí, boj sa vyvesením a vystavením obrazu iba preniesol na iné pole a nadobudol iné formy. Áno, treba to povedať hneď na začiatku a s vedomím, že v samozrejmom prebúdzame démonov pochybností: maliar Martin Gerboc napriek všetkému a všetkým maľuje obrazy a pri príležitosti, ako je táto, ich aj vystavuje. (...)“
(z kurátorského textu Miroslava Marcelliho k výstave „Obraz ako miesto pre multiplicity“)